Karel Schulz

6.5.1899 Městec Králové – 27.2.1943 Praha

ROMANOPISEC, DIVADELNÍ KRITIK, BÁSNÍK A POVÍDKÁŘ

Po maturitě v r. 1918 začal studovat práva, po třech letech přestoupil na medicínu, kde se specializoval na psychiatrii. Byl členem pražského spolku Devětsil, roku 1924 byl z něho vyloučen. Na základě iniciativy Karla Teiga jej vzápětí Artuš Černík a Bedřich Václavek přijali do brněnské pobočky spolku. V roce 1926 se po další roztržce s Devětsilem nakrátko připojil ke skupině kolem divadélka DADA (D-blok: E.F. Burian, Jaroslav Ježek, František Muzika, aj.) a v tomtéž roce konvertoval ke katolicismu a začal se intenzivně stýkat s Josefem Florianem a staroříšským okruhem.
Inspirován avantgardou a poetismem dospěl k tvorbě hagiografických prací, legend, pohádek, duchovních textů vyzdvihujících krásu a sílu katolické víry a jejich svatých, a především k vytvoření monumentálního románu o životě umělce Michelangela Buonarottiho. Jeho nejznámější román „Kámen a bolest“ jej však proslavil až po smrti.